Pro dílo vizuálního umělce Václava Kočího je charakteristický abstraktní geometrický jazyk. Tvoří především v médiu malby, ale jeho realizace nalezneme i v architektuře.

V tvorbě dlouhodobě čerpá z podnětů svého bezprostředního okolí, jako tomu bylo i v prvním uceleném cyklu maleb Landscapes (od roku 2000). Zde důkladně vstřebával barevnost a tvary okolní krajiny, které dále zjednodušoval do barevných polí, často členěných v horizontální pásy. Téma krajiny se v díle Václava Kočího odráželo několik let a formovalo jeho cestu k abstraktnímu záznamu každodenní žité reality. V cyklu Pixeled Landscape (2006) již plně využil geometrického abstraktního tvarosloví, kdy krajinné motivy volně převáděl do nového vzorce na první pohled vzdáleného původní předloze.

Východiskem pro tvorbu Václava Kočího se v posledních letech stala jazyková sdělení. Ty převádí do roviny kódu, který dále šifruje pomocí geometrického jazyka a barevných polí. Svůj racionální až matematický přístup k původní předloze dále záměrně narušuje vytvářením „prázdných míst“ či barevných vrstev, jako je tomu v cyklech Cipher (2014) či Abecedy (2016). Zároveň využívá náhodně nalezené úryvky nebo vlastní texty, jako jsou vzkazy, části písní nebo výňatky z knih, jež dále zpracovává v cyklu Quotes, do kterého patří i nejnovější série obrazů Just Get It Done I–III (2020). Původní sdělení tak zůstává divákovi utajeno a do obrazu proniká jen jako autorský impulz.

Václav Kočí v těchto pomalých „posunech vzorce“ spatřuje důležitou paralelu s teorií „paradigm shift“ amerického teoretika vědy a filozofa Thomase Samuela Kuhna. Kuhn ve své vlivné knize Struktura vědeckých revolucí (česky Oikoymenh, 1997) ukázal, že vývoj vědy ani společnosti není vůbec plynulý a jednoznačný, neprobíhá evolučně, ale revolučně. Přestože jsou tyto revoluce na první pohled často nepatrné, jsou ve svých důsledcích zásadní. S nadsázkou můžeme tyto nenápadné revoluce spatřit i v díle Václava Kočího.

Další důležitou rovinou tvorby Václava Kočího je vztah malby a architektury. Autor dlouhodobě zkoumá jejich vzájemné pozice, snaží se hledat spojitosti obou disciplín a prozkoumávat možnosti jejich vzájemného ovlivňování. Danému tématu se autor věnoval i ve své disertační práci Obraz a architektura. Typologie malířských intervencí do architektury (obhájil ji v roce 2010 na VUT v Brně). V minulosti spolupracoval s architektonickými ateliéry, například s brněnskou architektonickou kanceláří Burian–Křivinka, pro které vytvořil monumentální nástěnné malby v interiéru nové budovy Fakulty informačních technologií VUT v Brně (realizace 2013/2014), ale je také autorem materiálově i vizuálně odlišné komorní realizace plastického reliéfu pro soukromý byt ve spolupráci s TJ architekty (realizace 2016). Reliéfně ztvárněné stěny s geometrickým vzorem zde citlivě reagovaly na denní světlo díky částečné propustnosti materiálu. Otevřenost výslednému médiu a materiálu se u Václava Kočího projevila i v téměř skulpturální realizaci pro kostel Nalezení svatého Kříže v Litomyšli, kde na trojici nově odlitých zvonů sv. Václava, Panny Marie a sv. Josefa zaznamenal modlitby k jednotlivým svatým převedené do geometrického kódu a nechal je ztvárnit v plastickém reliéfu po obvodu každého zvonu.

Václav Kočí malbu vnímá jako určitou vrstvu architektury, a to nejen ve fyzickém slova smyslu, ale i ve smyslu symbolickém, ideovém a intuitivním. Zvýrazněním vybraných architektonických prvků nebo principů dokáže podle autora malba významným způsobem ovlivnit výsledné vnímání prostoru: „Abstraktní nemateriálová barevnost, resp. optické vlastnosti barev, vnáší do prostoru určitý typ iluze, dynamiky a pohybu. Navíc symbolické aspekty barev vytváří možnost manipulace hodnoty prostoru v symbolické rovině. Stejně tak může malba doplnit prostředí o konceptuální rozměr a vnést tak do něj abstraktní veličiny, jako např. procesuálnost, záznam a vnímání času, zároveň reflektovat sociální, politické, historické, nebo jiné aspekty daného prostoru.“ Výrazné sepětí malby s místem je v českém prostředí blízké i tvorbě Patrika Hábla nebo Petra Kvíčaly. Přesto na něj každý z autorů reaguje rozdílným formálním způsobem. V zahraniční produkci se s podobným přístupem setkáváme například v tvorbě Ester Stocker, která podobně jako Václav Kočí přechází od malby i k jiným médiím, jako je kov či páska. Blízkost obou autorů se projevuje v důsledném reagování na dané místo s častým využitím struktury geometrické mřížky a snahou vytvořit zcela novou vrstvu čtení daného prostoru.

Ateliér Václava Kočího se nachází v areálu VUT na Kraví hoře v budově Barrack 24. Tvoří jej dvě menší a jedna větší místnost v západní části podélné budovy, které slouží jako samotný tvůrčí ateliér, depozitář i kancelář. „Ateliér zde mám od roku 2009. Připojil jsem se k postupně vznikající umělecké komunitě, kterou dnes tvoří Milan Houser, Petr Kvíčala, Natalie Perkof a René Vlasák, ale v průběhu času zde pracovali i např. Petr Dub, Hana Svobodová, Miroslav Jiřele a další. Do ateliéru chodím denně, je to pro mě místo, kde trávím většinu svého času. Chápu jej jako základnu, jako výchozí, počáteční bod, odkud se rozbíhají všechny moje aktivity, a zároveň se tady zase všechny sbíhají zpátky. A hlavně se tady paralelně se vším ostatním odehrává proces mé vlastní tvorby. Maluji tady svoje obrazy, chystám tu zakázky do architektury, navštěvují mě tu přátele, tráví tu se mnou čas moji nejbližší nebo sem za mnou chodí třeba sběratelé a jiní klienti. Organizuji odtud Open Studios, večírky, chodí sem za mnou konzultovat moji studenti, někteří z nich mi tu i pomáhají při práci. Tohle místo je prostě průsečíkem všeho, co dělám. Je tu proto dost často rušno, jen málokdy jsem tu sám. Tahle energie se jistojistě zapisuje do mých obrazů, ale je tu zapsaná taky do stěn a podlahy, a to nejenom kvůli cákancům od barev. Podle mě je vidět a cítit, hned jak do ateliéru vejdete. A to je něco, co mě neuvěřitelně baví a nabíjí pro další fungování a práci. Když jsem si tohle uvědomil, byl pak už jen krůček k tomu, abych oslovil své kolegy, zda by se podobně jako já nechtěli o podobný náhled do atmosféry jejich atelieru podělit – vznikl tak nápad znovu organizovat Open Studios.“ Václav Kočí stojí za projektem Open Studios od roku 2011.

Petra Lexová

‍